Zpráva o stavu vodního hospodářství ČR v roce 2018

Rok vydání: 2019
Tématické oblasti: Vodní hospodářství
ISBN: 978-80-7434-523-4
Vydavatel Ministerstvo zemědělství

Ročenku zpracováváme tradičně ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Jejím hlavním cílem je seznámit čtenáře s přehledem činností souvisejících s vodním hospodářstvím v roce 2018, s trendy vývoje i dosaženými změnami. Poprvé je zde uvedena informace o monitoringu specifických látek (rezidua pesticidních látek, léčiv, hormonálních přípravků a dalších) v povrchových vodách, který provádí laboratoře státních podniků Povodí.

Zpráva o stavu vodního hopodářství České republiky v roce 2018 (PDF, 19 MB)

Rok vydání: 2018
Tématické oblasti: Vodní hospodářství
ISBN: 978-80-7434-463-3
Vydavatel Ministerstvo zemědělství

Ročenku zpracováváme tradičně ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Jejím hlavním cílem je seznámit čtenáře s přehledem činností souvisejících s vodním hospodářstvím v roce 2017, s trendy vývoje i dosaženými změnami. Poprvé je zde uvedena informace o monitoringu specifických látek (rezidua pesticidních látek, léčiv, hormonálních přípravků a dalších) v povrchových vodách, který provádí laboratoře státních podniků Povodí.

Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2017 (PDF, 14 MB)

Rok vydání: 2017
ISBN: 978-80-7434-377-3
Vydavatel: Ministerstvo zemědělství

Zpráva za rok 2016 ke stažení

Publikace označovaná jako "Modrá zpráva" informuje o stavu vodního hospodářství v roce 2015, obsahuje popis stavu v hlavních ukazatelích. Za rok 2015 je rozšířena o kapitolu "Plnění programů opatření přijatých plány povodí v roce 2009“, která se na základě vodního zákona každé tři roky předkládá vládě. Nově jsou zařazeny kapitoly reagující na aktuální vývoj v oblasti vodního hospodářství.

Rok vydání: 2016
Tématické oblasti: Vodní hospodářství
ISBN: 978-80-7434319-3
Vydavatel Ministerstvo zemědělství

Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2015 (PDF, 8 MB)

Se vší vážností je si ovšem třeba uvědomit, že zemědělské podnikání skutečně obnáší řadu nejistot. Možná je to již trochu otřepaná, nicméně stále platná pravda. V drtivé většině dalších podnikatelských oborů totiž platí, že pokud člověk dělá svoji práci poctivě, s vysokým nasazením a nejlépe jak umí, výsledky se dříve či později dostaví. V zemědělství přitom o úspěchu či neúspěchu často rozhoduje počasí, ať už to jsou nezvykle vysoké teploty způsobující rostlinám nadbytečný stres, déšť, který přijde ve správnou chvíli, nebo naopak mráz, který přijde ve chvíli nesprávnou. V posledních letech se o tom bohužel všichni zemědělci, a to nejen ti, kteří tak zvaně „polaří“, ale všichni výrobci potravin včetně sadařů, zelinářů, chmelařů a vinařů a chovatelů hospodářských zvířat mohli několikrát přesvědčit. Na vině je klimatická změna, o jejíchž původcích můžeme vést dlouhé spory, nicméně ji dnes musíme brát jako skutečnost.

Klimatická změna a její důsledky přitom neovlivňují negativně „jenom“ zemědělství, ale jsou s to výrazně narušit každodenní chod státu a fungování společnosti jako celku. V posledních letech se totiž nebavíme jen o suchu zemědělském, ale také o suchu socioekonomickém, které může znamenat nejen snížení výnosů hlavních zemědělských plodin, ale také akutní nedostatek potravin, či jejich hyperinflaci v důsledku výpadku dodávek, nedostatek vody pro průmysl, osobní potřebu obyvatel (nejen zalévání zahrádky, ale i hygienu a pití) nebo dokonce výpadek dodávek elektrické energie, jejíž produkce je z části (vodní elektrárny, parní turbíny) na vodě závislá. I proto 79 % Čechů v průzkumu Masarykovy univerzity na konci minulého roku označilo sucho za významný problém, přičemž 77 % dotázaných si myslí, že by se v řešení sucha měl angažovat stát.

Sucho také výrazně přispělo k jedné z největších ekologických katastrof posledních desetiletí, tak zvané kůrovcové kalamitě. Ta přitom nejen narušila trh se dřívím, ale také zhoršila vnímání práce lesníků a dřevařů většinovou společností, která velmi těžce nese proměnu lesní krajiny a omezení průchodu lesem kvůli kalamitní těžbě, či následné manipulaci, skladování a dopravy vytěženého dřeva. Obnova a stabilizace lesních porostů a celého sektoru je přitom výzvou na dlouhé roky dopředu.

Na zemědělství a lesnictví většinová společnost bohužel pohlíží jako na původce problému. Přitom zemědělství celosvětově produkuje jen 10 % skleníkových plynů a zemědělská činnost a činnost lesnická naopak přispívá k ukládání uhlíku do rostlin a půdy. Na zemědělství a lesnictví by se proto mělo pohlížet nikoli jako na hlavní příčinu, ale jako na hlavní nástroje řešení současné situace.

Velkou výzvou v době nedostatku srážek je zadržení vody v krajině. Za poslední čtyři roky nespadlo oproti dlouhodobému průměru cca 700 mm srážek, což je obvyklý roční srážkový úhrn. Problém nedostatku srážek pak zhoršuje změna jejich rozložení v čase, kdy období sucha střídají přívalové deště. Zadržení vody v krajině je možné docílit v zásadě dvěma způsoby, správným hospodařením na poli a správným hospodařením s vodou. Půda s vysokým obsahem humusu je přitom schopna zadržet až dvacetinásobek vody ve srovnání s vlastní hmotností. Funguje v podstatě jako velká houba. Vysoký obsah humusu v půdě zajistí jedině správně hospodaření s využitím statkových hnojiv a dalších organických zbytků (po meziplodinách, zeleném hnojení atp). To jsou základy, které každý správný hospodář zná.

Vodu je však nutné zadržet také ve velkém, aby neutíkala z našeho území do dalších povodí a bez dalšího využití do moře. Proto jsme v tomto roce jako Agrární komora ČR podpořili záměr výstavby vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe, který by mohl najít využití nejen jako přepravní kanál pro zemědělské komodity, ale mohl by přispět k zadržení vody na našem území a k celkovému zlepšení vodní bilance v krajině.

Jak jsem uvedl výše, postupy správné zemědělské praxe, která by měla vést nejen k lepšímu zadržení vody v krajině, ale také lepší ochraně půdy proti erozi a udržení její úrodnosti, zemědělci dobře znají. Problémem nicméně stále zůstává ekonomická stránka věci. Ceny zemědělských výrobců totiž v posledních dvaceti letech spíše stagnují, přičemž náklady (včetně mezd a pachtovného) neustále rostou. Rostou také administrativní a byrokratické požadavky a omezení, která někdy vznikají tak říkajíc „od stolu“ bez vazby na skutečnou praxi. S tím se zvyšuje také počet mnohdy zbytečných kontrol, které kontrolují již kontrolované a snaží se, aby „něco“ našly a obhájily tak vlastní činnost a existenci.

Dalším zdrojem nejistoty pro zemědělce nejsou jen stále se zpřísňující požadavky a administrativní zátěž, ale poměrně velká řada nejasností ohledně budoucích pravidel Společné zemědělské politiky po roce 2020. Oproti původním předpokladům tak po více než dvou letech od zahájení veřejné konzultace a rok po zveřejnění návrhu Komise neznáme finální podobu pravidel, ani rozpočtu.

Víme jen, že nová Společná zemědělská politika bude po zemědělcích požadovat více, a že jim za to pravděpodobně dá méně peněz. Vzhledem k dalšímu zpřísnění pravidel ochrany životního prostředí se pak pravděpodobně nedočkáme ani slibovaného zjednodušení administrace. Evropská komise a následně Evropský parlament navíc chtějí omezit také obálku citlivých komodit, jejichž podpora je pro zemědělství v České republice, kde za posledních došlo k poklesu produkce na zlomek původní hodnoty, zásadní. Místo toho Evropské instituce dokola opakují stejnou „písničku“ o nespravedlivém rozdělení podpor v poměru 80:20 %, přičemž největší nerovnováha netkví v neférovém rozdělení podpor malým a velkým (i stohektarové hospodářství je přitom z pohledu Evropy velké), ale v asymetrickém rozdělení podpor těm, kteří něco produkují a těm, kteří neprodukují téměř nic.

Dotační podpory by měly v první řadě plnit motivační funkci, nikoli napravovat zdánlivé sociální křivdy. Žádná společnost se ještě nikdy v historii neprodotovala k blahobytu podporou neproduktivních. Finanční prostředky určené na dotace navíc musí vždycky někdo vyprodukovat.

Tím se dostávám k závěru mého zamyšlení. Pokud stojíme před společnými výzvami (ať už je to klimatická změna, nárůst obyvatel ve světě a jejich rostoucí nároky na výživu) musíme je řešit koncepčně a společně. Za změnu klimatu zemědělci nemohou. Mohou ji nicméně pomoci vyřešit, ale nemohou ji vyřešit sami. K tomu, aby k řešení problémů a výzev moderní doby mohli přispět, musejí mít podporu od státu a zbytku společnosti. Stát by měl zemědělcům nastavit adekvátní podmínky (motivační podpora od státu, férové podnikatelské prostředí, hospodaření s vodou ve velkém), přičemž společnost může nejvíc pomoci tak, že se bude více zajímat o to, odkud pochází potraviny, které konzumuje, a také tím, že náležité ocení práci zemědělců, ať už preferencí českých výrobků, ale také tím, že si začne uvědomovat širší souvislosti zemědělského hospodaření včetně práce, která za ním stojí.

Ing. Jan Doležal, tajemník AK ČR

Ministerstvo zemědělství pravidelně sleduje aktuální hydrologickou situaci v České republice a vývoj aktuálního stavu vodních zdrojů prostřednictvím správců povodí – státních podniků Povodí. Ty dle aktuálního stavu upravují vlastní hospodaření a doporučují opatření příslušným vodoprávním úřadům.

„Zásadní je, že díky vhodné manipulaci na vodních nádržích není v tuto chvíli v ohrožení zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Například Želivka v současnosti zásobuje vodou už každého osmého obyvatele České republiky,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.

Zejména v obdobích sucha, jaké nyní panuje, nabývá na významu akumulace vod ve vodních nádržích. To umožňuje zajistit zásobování významné části našeho území pitnou vodou a vodou pro průmysl či zavlažování. Státní podniky Povodí spravují celkem 47 vodárenských a dalších 64 významných vodních nádrží. Manipulace na těchto nádržích představuje zásadní vodohospodářskou činnost, která umožňuje pokrývat potřeby obyvatelstva, průmyslu a zemědělství v případě nedostatku vody.

„Od dubna do konce července jsme z významných nádrží ve všech pěti povodích do řek pro nadlepšení průtoku vypustili téměř 360 milionů kubíků vody. Bez toho by některé řeky už byly zcela na suchu,“ uvedl ministr Toman.

I proto Ministerstvo zemědělství v současnosti připravuje výstavbu dalších vodních nádrží a realizuje řadu dalších opatření, která v budoucnu pomohou zajistit dostatek vody v obdobích sucha.

Pro posílení vodních zdrojů připravuje MZe navýšení zásobního prostoru Novomlýnských nádrží o 9 milionů kubíků vody. „Chceme zvýšit maximální hladinu ve střední a dolní nádrži o 35 centimetrů. Technické řešení obou nádrží to umožňuje bez dalších nákladů. Díky tomu budeme moci realizovat i navazující projekt závlahové soustavy pro pět tisíc hektarů vinic a sadů,“ řekl ministr Toman.

Připravuje se také vodní nádrž Vlachovice se zásobní kapacitou 29 milionů kubíků, která pomůže zajistit dostatek vody na Zlínsku. Na Rakovnicku se připravují nádrže Senomaty a Šanov s kapacitou 1,2 milionu kubíků, a Kryry, které pojmou 7 milionů kubíků vody.

Změna poldru Skalička v Pobečví na vodní nádrž se stálým napuštěním umožní využívat vodu pro zemědělství v období sucha. Vodní nádrž Skalička by díky plánované kapacitě 42 milionů kubíků pomohla překlenout oba hydrologické extrémy, tedy povodně i sucho. Velký přínos by mělo víceúčelové vodní dílo i pro řeku Moravu a zabezpečenost odběrů a minimálních průtoků.

V šesti pilotních lokalitách by v dohledné době měly vzniknout i jednoúčelové závlahové nádrže, které by se plnily z vodních zdrojů v období dostatku vody. Plánují se na Rakovnicku, v Podyjí (u Podhradí) nebo u Hustopečí na převáděnou vodu z Novomlýnských nádrží.

V rámci dotačního programu Ministerstva zemědělství „Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích" v současnosti běží již 493 akcí. Cílem programu je výrazné zlepšení technického stavu drobných vodních toků a malých vodních nádrží. MZe dále podpořilo 67 akcí na obnovu a výstavbu rybníků. Zadržování vody v krajině podporuje MZe rovněž v rámci Programu rozvoje venkova, ročně částkou přibližně 4,4 miliardy korun.

Václav Tampír, vedoucí Tiskového oddělení Ministerstva zemědělstvíMinistr zemědělství

Suchá data*

Oproti normálu byl červenec zhruba o 2 °C teplejší a nenapršelo ani poloviční množství vody, které je pro tento měsíc obvyklé. Více než polovina měřených vodních toků vykazuje hydrologické sucho. Srážkový deficit se prohluboval i v prvním srpnovém týdnu, kdy spadlo pouhých 35 % oproti standardu, na Moravě to bylo dokonce 17 % a v Čechách 43 %. Z hlediska vlhkosti půdy je situace kritická na většině nízkých i středních poloh na území ČR. Aktuálně ve sledovaných vodních tocích protéká převážně 5 až 40 procent toho, co je pro toto období obvyklé. Nejzávažnější situace je v povodí Labe a Ohře. Z hlediska dlouhodobých pozorování se jako nejvíce postižené jeví toky v povodí Sázavy, Jizery, Lužnice, Smědé a některé toky v povodí Moravy, místy pak i další menší toky ve středních nadmořských výškách jako Ploučnice nebo Želetavka. V případě podzemních vod zůstává stav nadále silně podnormální. Na úrovni silného až mimořádného sucha se pohybuje 70 % mělkých vrtů. Hladina podzemní vody ve vrtech v povodí Orlice, Labe od Orlice po Jizeru, Ploučnice a Jihlavy dosáhla úrovně mimořádného sucha. „Vzhledem k tomu, že srážky v posledních srpnových týdnech byly významně podprůměrné i s ohledem na očekávaný vývoj počasí v nejbližších dnech lze předpokládat, že se hydrologické sucho na většině území České republiky bude nadále prohlubovat. A to jak u povrchových, tak i podzemních vod. S přetrvávajícím velmi teplým a suchým počasím musíme být obezřetní i kvůli přetrvávajícímu riziku vzniku a šíření požárů,“ uzavírá komentář k aktuálnímu stavu sucha ministr Brabec.

Obce na suchu? Ať si starostové řeknou o dotace

Z pohledu významných vodárenských zdrojů a soustav jsou obavy o nedostatečné zásobování obyvatel pitnou vodou liché. Tak např. vodárna Želivka využívající vodu z nádrže Švihov zásobuje každého 8. obyvatele České republiky. Její nádrž je v tuto chvíli zhruba 2 m pod hranou přelivu, což je její maximální kapacita. Bez problémů tak zabezpečí dodávky pitné vody, i kdyby se obdobně extrémní situace měla opakovat v následujících letech. K problémům nedostatku pitné vody dochází u obcí, které jsou odkázané na málo vydatné zdroje, citlivé na epizody sucha. Pro tento případ má MŽP stále připravené dotace (viz zde).

„Děláme všechno pro to, aby obecní studny zůstaly plné. Již bezmála 300 obcí má dotaci schválenou, v reálu to znamená, že 135 tisíc lidí získá dostatek kvalitní pitné vody. Aktuálně máme od května vypsanou novou výzvu ve výši 600 milionů korun, ze které můžeme posílit vodní zdroje pro dalších až 250 tisíc lidí. V případech, kdy v místě není dostatek podzemních vod, jsme pro obce zavedli novinku v podobě až 3 milionového příspěvku na výstavbu či rekonstrukci přivaděčů pitné vody. Za 3 měsíce od vyhlášení výzvy již evidujeme 9 žádostí ve výši dotace bezmála 20 milionů korun,“ dodává ministr Richard Brabec.

Co MŽP dále aktuálně řeší

· Sucho a nedostatek vody musí být v české legislativě
– MŽP spolupracuje s MZe na přípravě novely vodního zákona, která bude zaměřená na řešení problematiky sucha. Novela by měla být předložena v nejbližší době do připomínkového řízení. Zákon má být doplněn o novou hlavu ke zvládání sucha a nedostatku vody. Pracovní znění novely navrhuje vytvoření komisí v jednotlivých krajích a obcích, které na základě nově pořízených plánů pro zvládání sucha a nedostatku vody budou moci vyhlašovat „stav nedostatku vody“ a uplatnit určitá omezení pro například užívání vody, zejména pro zalévání, napouštění bazénů a mytí vozidel. Součástí novely rozhodně nebude „znárodnění studní“, ani možnost nařídit majitelům studní umožnit vodu využívat pro celou obec, to je mediální nesmysl, proti kterému se Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí několikrát ohradily. „Do legislativy chceme zapracovat také změny směřující na širší možnost vodoprávních úřadů zasahovat do vodoprávních rozhodnutí při změnách hydrologických poměrů a pružněji tak reagovat na aktuální situaci nebo stanovení preference využívání srážkových vod na pozemku, vsakování, zadržení a odvedení,“ říká ministr Brabec.

· Je nutné zasáhnout proti vodní erozi
– pro zlepšení hospodaření na zemědělské půdě a posílení její schopnosti zadržet vodu je klíčové vydání tzv. protierozní vyhlášky, která stanoví hodnocení erozního ohrožení půdy, přípustnou míru erozního ohrožení a opatření ke snížení erozního ohrožení. K vyhlášce probíhají aktivní jednání mezi ministerstvem zemědělství a MŽP. Vyhláška by měla být účinná od začátku roku 2019.

· Potřebujeme mít výkonný online systém pro zvládání sucha
– MŽP ve spolupráci s VÚV TGM a ČHMÚ připravuje spuštění systému HAMR, který bude klíčovým informačním zdrojem pro vodoprávní úřady, správce povodí i nově vytvořené komise pro zvládání sucha. Pilotní spuštění webové aplikace proběhne do konce listopadu 2018 a následně bude probíhat rozvoj systému v průběhu roku 2019 a 2020.

· Potřebujeme nové zásobárny vody. Testujeme vsakování
– MŽP ve spolupráci s VÚV TGM připravuje realizaci prvního pilotního výzkumného projektu posuzujícího funkčnost technologií umělé infiltrace podzemních vod. Bylo vytipováno šest pilotních lokalit a realizace prvního z nich by měla být zahájena v příštím roce.

· Potřebujeme stálé investice z evropských a národních zdrojů
MŽP prostřednictvím svých národních i evropských dotačních titulů finančně podporuje vhodná opatření proti suchu. Přímo na adaptaci na sucho jsou v rámci OPŽP 2014 – 2020 financovány aktivity s celkovou alokací 13,5 mld. Kč. Jednak na obnovu a efektivní využívání zdrojů pitné vody, včetně obnovy a modernizace vodárenské infrastruktury, obnovu přirozených rozlivů vody v nivách vodních toků a také na podporu hospodárného nakládání se srážkovými vodami v sídlech je určeno 7,4 mld. Kč. V rámci zlepšení ekologické stability krajiny, kam patří především revitalizace či renaturace vodních toků a niv včetně zprůchodnění migračních překážek (např. pomocí rybích přechodů), obnova rybníků a mokřadů, výsadby zeleně do krajiny (meze, remízy, aleje), protierozní opatření, zlepšování struktury lesních porostů a zeleň v sídlech je připraveno 6,1 mld. Kč. Další prostředky MŽP investuje z národních zdrojů.

Aktuálně schválené projekty

• 22 projektů s podporou ve výši 434,5 mil. Kč bylo schváleno na projekty zpomalení odtoku formou zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv a na hospodaření se srážkovou vodou v zastavěném území – tzv. Dešťovka pro obce.
• V rámci zajištění pitné vody bylo od roku 2014 podpořeno 145 projektů s celkovou dotací téměř 3,676 mld. Kč.
• V rámci posílení přirozené funkce krajiny bylo do dnešního dne schváleno 464 projektů za 2,6 mld. Kč.
• Schváleno bylo také 254 projektů na zlepšení kvality prostředí v sídlech za 440 mil. Kč.

Z národních prostředků jsou podporována tato opatření

• Hospodaření s dešťovou vodou v domácnostech – Dešťovka – v rámci obou dosavadních výzev bylo podáno 4800 žádostí za 233 mil. Kč. Aktuálně probíhá příjem žádostí v 2. výzvě s alokací 240 mil. Kč.
• Průzkum, posílení a budování zdrojů pitné vody obcemi – podpořilo se již 293 projektů za 330 mil. Kč, což znamenalo nové zdroje vody pro 135 tisíc lidí. Nová výzva s alokací 600 mil. Kč běží od května, zatím podáno 9 projektů za 20 mil. Kč.
• Podpora sídelní zeleně.
• V rámci národních programů MŽP (Program péče o krajinu, Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny) bylo od roku 2014 přijato k financování ve volné krajině okolo 1500 žádostí za 100 mil. Kč. Nejčastěji jsou podporovány výsadby a péče o dřeviny a tvorba a obnova tůní i mokřadů.

Se suchem bojuje i Ministerstvo zemědělství, jeho aktivity najdete na zde.

*Data z aktuálních podkladů ČHMÚ.

Kontakt pro média:
Petra Roubíčková
tisková mluvčí MŽP
Tel.: +420 739 242 382
E-mail: petra.roubickova@mzp.cz