Ceník nákupu rostlinných výrobků ze sklizně 2009 vypadá hrozivě a začíná cenou potravinářské pšenice hluboko pod 3.000 Kč za tunu.

Pokles stavů skotu a prasat snižuje spotřebu obilí 

Co dělat? Prodat a nebo počkat? To jsou dnes nejčastější otázky z terénu. Než se na ně pokusím odpovědět, tak si dovolím uvést několik postřehů, proč je situace tak nepříznivá.

Prvním důvodem je prudký pokles stavů hospodářských zvířat, především prasat, a z něho vyplývající dramatický pokles spotřeby obilí. Když srovnám například produkci vepřového masa v posledním roce před vstupem do EU, tedy 2003 s předpokládanou letošní produkcí, pak zde bude pokles okolo 150 tisíc tun. Toto číslo představuje přibližně 450 tisíc tun krmného obilí, které je tím pádem zbytečné. Přidejme k tomu snížení potřeby obilí pro výrobu hovězího masa, mléka a drůbeže. Znamená to jedniné, dostali jsme se do situace těžké nerovnováhy mezi rostlinnou a živočišnou produkcí. Do situace, kdy se stáváme hříčkou tržních a spekulačních větrů a jsme plně závislí na tom, zda na evropském trhu je či není pro naši nadprodukci umístění. Druhou příčinou současných cen je nová vlna zpevňování koruny. A konečně třetím hráčem v tvorbě ceny jsou samozřejmě obchodníci a odběratelé s tím, jakou obchodní politiku směrem k prvovýrobcům zvolí. Tím konečným vlivem, který bude mít působnost na ceny žňových komodit až do příštích žní však bude množství sklizeného obilí v Evropě a ve světě.

V celoevropském kontextu

Vývoj na trhu s obilím v Evropě má bezprostřední vliv na ceny. Experti z evropského Svazu obilního a krmivového obchodu – COCERALu vycházejí z toho, že zemědělci oseli obilím 58,5 milionů hektarů, tedy o 1,4 miliony hektarů méně než vloni. Výbory EU zemědělských svazů (COPA) a zemských sdružení (COGECA) odhadují osevní plochy pro obilí v EU dokonce jen na 57,5 milionů hektarů. Naproti tomu všechny organizace vyčíslují průměrný hektarový výnos na 4900 kg. V Evropě by mělo být sklizeno kolem 285,27 milionů tun obilí. To by znamenalo pokles o 24,9 milionů tun (asi 8 %) oproti loňsku.

Co z doposud uvedeného plyne?

Odpověď vidím v několika následujících bodech:

• Rozhodnutí, kdy prodat bude na každém pěstiteli obilí s tím, že v druhé polovině žní bude k dispozici mnohem více objektivních informací.
• Do kalkulace zařadit možnost prodeje v rámci intervenčního nákupu za 101,31 Eur/t, což může  přinést navýšení ceny v případě ječmene až o 450 Kč za tunu.
• Nepodlehnout psychóze, kterou vytváří někteří skladovatelé systémem „ber nebo běž“

Agrofert je připraven obilí pro zákazníka skladovat až do konce příštího června

Počátkem minulého týdne jsem spolu s oběma viceprezidenty AK absolvoval obsáhlé jednání s vedením největšího skladovatele, jímž je Agrofert holding. Je připraven obilí pro zákazníka skladovat až do 30.6.2010 za podmínek, které máme k dispozici. Co tato jednoduchá skutečnost znamená v praxi? Předně to, že je na majiteli obilí, kdy se rozhodne prodat. Nikoliv to, že doveze obilí na silo a sklopením fůry do příjmového koše je musí automaticky prodat za cenu z „Ceníku na nákup rostlinných výrobků ze sklizně 2009“. Pokud to někde funguje takto, pak je to špatně a je třeba tyto způsoby uvést na pravou míru. Jsme připraveni napomáhat řešení, v případě potřeby je třeba využít vnitřní informační kanály AK. Jednáme i o způsobu řešení úhrad tak zvaných zelených úvěrů. Ani tam by neměly být zápočtovým dogmatem momentální velmi nízké ceny obilí. V případě pohybu cen na trhu směrem nahoru, by měla být možnost zápočtovou bilanci vylepšit s konečným termínem uzavření až do konce tohoto roku.

Závěrem tohoto krátkého příspěvku chci požádat, aby byla věnována maximální pozornost kvalitě týdenních informací o sklizni, které zasílají kraje do ústředí každé pondělí. Jsme připraveni na vaše podněty reagovat a napomáhat řešení současné obtížné situace.

Jan Veleba