KIS Jihomoravský kraj
Krajské informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova Jihomoravského kraje

České potraviny a moře nepravd

15/04/21

České potraviny jsou objektivně kvalitní a nebýt vysokých obchodních přirážek, byly by mnohdy levnější než potraviny dovozové.

České potraviny a moře nepravd

 

13. 4. 2021

Mladá fronta DNES – Hovory z lán(ů) – Pozměňovací návrh, který zavádí tzv. povinné podíly na základní potraviny, není ideálním řešením, ale je extrémním řešením extrémního problému, kterým je nevyváženost obchodních vztahů v rámci dodavatelsko-odběratelské vertikály. Nízká soběstačnost, řepka, pšenice či kukuřice místo zeleniny nebo brambor na polích a nízké zastoupení domácí produkce v regálech jsou potom jen průvodním symptomem této nemoci.

Pro podobný zákon na podporu domácí produkce tak bezesporu existují objektivní důvody. Možná v obavě, že podíly skutečně nakonec projdou, zaznívá v masivní kampani, která v těchto dnech vrcholí v médiích, mnoho nepravd a dezinformací. Kdyby šlo o kritiku samotného zákona, dalo by se to pochopit. Nicméně ataky na české potraviny a jejich kvalitu či poměr mezi jejich kvalitou a cenou jsou podle mě přes čáru. České potraviny jsou objektivně kvalitní a nebýt vysokých obchodních přirážek, byly by mnohdy levnější než potraviny dovozové. Tuzemští výrobci nicméně nechtějí zpravidla na zakázku vyrábět potraviny nekvalitní, pracují s výrazně nižší veřejnou podporou a vzhledem k dlouhodobě devastovanému zpracování a odbytu jsme se stali zemí, kam míří evropský nadbytek a nekvalita za dumpingové ceny.

Že tu chtějí zemědělci někomu zdražovat potraviny? Prvovýrobci jsou nejslabším článkem při tvorbě konečné ceny pro zákazníka. Tu určuje v Česku maloobchod, tedy supermarkety a hypermarkety. Zemědělci mohou být mnohdy rádi, když jim obchodníci zaplatí alespoň výrobní náklady za dodané zboží. Na zbytek tu mají být veřejné podpory, které však při stále rostoucích nákladech (zvyšování mezd, pachtovného, cen energií nebo nutné investice kvůli zpřísňování ochrany přírodních zdrojů) nestačí. Tyto náklady dodavatelé do cen obchodníkům promítnout nemohou. Tahají za kratší konec provazu a samy řetězce čelí silné vzájemné konkurenci. Jsme přece zemí slevových akcí, a ideální je nalákat zákazníka na velmi levné zboží, které potřebuje, jako jsou základní potraviny, nebo aby si koupil něco, co nepotřebuje, a s výrazně vyšší marží.

Je škoda, že se veřejná debata místo hledání skutečně udržitelných a vyvážených dodavatelských vztahů smrskla na debatu o podílech, o soli či chilli papričkách. Pro české zemědělství a stav krajiny by bylo mnohem lepší, kdyby všechny řetězce místo reklamního času plnily oboustranně výhodné smlouvy a investované prostředky použily na zajištění férových cen pro dodavatele.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR